Jiří Kolář: Prométheova játra

Jiří Kolář: Prométheova játra

Praha: Československý spisovatel, 1990

                Jiří Kolář (1914 – 2002) patří k našim nejvýznamnějším výtvarným osobnostem dvacátého století. Po svém krátkém členství v KSČ byl režimem tvrdě pronásledován. Stal se signatářem Charty 77 a o dva roky později mu nebyl umožněn návrat ze studijního pobytu do vlasti. Se ženou Bělou, rovněž vynikající umělkyní, tak pobývali v Paříži až do roku 1997.

Proslul zejména svými výtvarnými experimenty, především s technikou koláže. K raným metodám zprvu patřila tzv. konfrontáž, založená na propojování protichůdných motivů; poté začal vytvářet nové formy koláže jako roláž, zmizáž, ventiláž a další. Koláž uplatnil i ve výstavbě básní, a propojil tak obraz se slovem.

                Jako básník se podílel na založení Skupiny 42, společně například s Jiřinou Haukovou, Josefem Kainarem či Ivanem Blatným. Jejím zaměřením byla zejména tematika každodenního života, města či periferie. Byl také členem výtvarného uskupení Křižovatka, založeného na principech tzv. objektivních tendencí, opřených o důsledné principy konstruktivního pořádku, proporce a čísla.

                Jiří Kolář po sobě zanechal bohaté literární dílo. Jedná se převážně o poezii: první sbírka Křestný list vyšla roku 1941, následovalo například Sedm kantát (1945), Limb a jiné básně (1946), Básně ticha (vyd. 1994) či autobiografický Vršovický Ezop (celý vydán 1993).

Prométheova játra (napsáno 1950) jsou Kolářovým nejvýznamnějším dílem. Nevydaný text nalezla státní bezpečnost při domovní prohlídce u kritika Václava Černého, a po identifikaci autora byl Kolář držen ve vazbě a následně odsouzen k devíti měsícům vězení. Česky vyšla poprvé roku 1985 v nakladatelství Sixty-eight publishers.

Sbírka je rozdělena do tří základních částí. Skutečná událost je epickou básní inspirovanou povídkou polské spisovatelky Žofie Nałkowské U trati, pojednávající o ženě umírající při útěku z židovského transportu. Jásající hřbitov je souborem deníkových záznamů z roku 1950, propojených s úvahami a osobními dobovými reflexemi. Třetí část, Každodenní komedie, je jakousi koláží, ve které se vynořuje opět rod Genorův, jehož počátek je nastíněn v první kapitole, mísící se s absurditou a krutostí doby, básníkovou imaginací a jeho nenávistné bolestné lásky k lidstvu a světu. Játra bájného Prométhea, která mu byla denně orlem vyrvána z těla, se zde stávají zástupným symbolem jak tíživých osudů, tak každodenního utrpení, které člověka trestá za svobodnou vůli.

/publikováno: Tvar, 2011, roč. 22, č. 14, s. 24/