Radim Langer: Den, kdy zašlo slunce a měsíc nevyšel

Radim Langer: Den, kdy zašlo slunce a měsíc nevyšel

Galerie Luxfer, Česká Skalice, 3.6. – 31.8. 2001

                Radim Langer (*1986) je čerstvým absolventem ateliéru Intermediální konfrontace na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Ve své tvorbě se zabývá možnostmi malby a klasického obrazu, a to jak z technického, tak z ideového hlediska. Pro díla má silnou teoretickou i filosofickou platformu, na níž s lehkostí staví a s níž tvořivě polemizuje. Přesto je Radim Langer bytostný malíř, plně využívající možností tohoto média.

Na výstavách často shromažďuje díla, která reprezentují jeho práci po delší i kratší časové období. Skládá je vedle sebe často bez ohledu na tematickou podobnost; obrazy či objekty jsou mu skládankou, která v různých podobách ilustruje způsob jeho uvažování i umělecké vyjadřování. Pracuje s nimi i v průběhu vernisáže (jako tomu bylo například u nedávné akce v pražské galerii Pavilon) – přeskupuje je, svěšuje ze stěny, skládá na sebe. Instalace a deinstalace se tak stávají svébytným uměleckým aktem.

Nejinak tomu je i u výstavy Den, kdy zašlo slunce a měsíc nevyšel, kde Langer vystavil šest obrazů a tři objekty. Opět zde vystavil díla, která jakoby zastupovala témata, kterými se zabýval v posledních měsících. V Langerově díle je často patrný motiv pokrývání či skrývání. Povrch plátna zaplňuje vzory střešních tašek nebo dlaždic; jako se slova skládají do vět a tvoří text, tak jednotlivé fraktály tvoří struktury, jež jsou však svými drobnými nepřesnostmi tahů daleky op-artu a obdobným směrům. Autor v malbách také používá psaný text, jehož smysl zdánlivě potlačuje tím, že jej přetře silnými tahy štětce; divák má však možnost jej odhalit v určitém úhlu pohledu. Některé kroky a impulsy jako by byly před divákem záměrně utajeny, aby mu poskytly radost a uspokojení z toho, že je odhalil.

Tyto motivy se na výstavě v galerii Luxfer objevují hned ve dvou dílech. Inspiraci plakátovou estetikou a designem promítl autor do obrazu, na němž je hnědou barvou zpola zakryt nápis indee, jež můžeme číst jednak jako zkomoleninu anglického výrazu indie - příslušník nezávislé scény, či jako nedokončené slovo indeed – ovšem, opravdu. Jistý prvek utajení je koneckonců obsažen i v samotném názvu výstavy. Co znamená, když zajde slunce a nevyjde měsíc? Že je tma. A tma zakryje mnohé. Lidi, zvířata, věci. Do této tmy zahalil Radim Langer i vlastní podpis na dalším z obrazů – celou plochu plátna začernil, a jako aluzi na název přimaloval do pravého horního rohu jen malý bílý kruh.  

Jakousi polemiku s předmětností (předmětností obrazu a předmětem v obraze se věnuje i v obhajobě své diplomové práce) zahájil třemi objekty umístěnými v prostoru galerie. Dva dřevěné kvádry pokryté malbou imitující dřevo jako jakási na první pohled prvoplánová malířská hříčka, která ovšem původní funkci předmětu nepopírá, ale naopak její osobitost zdvojuje. Třetím objektem je jakýsi sokl, jenž je odkazem na svou funkci, kterou plní od počátků historie umění – podpírání uměleckého díla. Langer však sokl vybudoval dutý, čímž tuto funkci zrušil. Sokl jakoby se zhroutil sám do sebe, a tak se z pouhé podpory stal artefaktem samotným. 

Na čelní stěně galerie pak výstavu korunuje plátno s podivnou postavou, jež se na první pohled jeví jako napůl člověk, napůl opice. Při bližším ohledání zjistíme, že se jedná o sportovce s medailí na krku, stojícího na stupni vítězů. Celé jeho tělo kromě lýtek je však znovu zakryto tmavou barvou, a do pravé ruky mu byl přimalován štětec. Na pomyslný piedestal, zdůrazněný ještě dřevěnými schůdky přistavěnými pod obraz, tak Langer staví místo ideálu sportovce ideál (nedoceněného) umělce.

/publikováno: Ateliér, 2011, roč. 24, č. 16-17, s. 8/