Inna Levinson

Inna Levinson: Neue erotische Kunst

Česká Skalice, Galerie Luxfer, 11. 6. – 8. 8. 2010

            Mladá umělkyně Inna Levinson je studentkou ateliéru Intermediální konfrontace na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Ve své tvorbě čerpá z nejrůznějších podnětů a motivů; s charakteristickou hravostí a nenuceností vědomě vytváří parafráze „špatného“ umění, svými barevnými objekty navazuje na surrealistickou estetiku, kterou kombinuje s punkovým akcentem.

Podstatným prvkem v díle Levinson je erotika a práce s tělesností, stejně jako zkoumání různých poloh erotické (mnohdy až pornografické) estetiky a jejích společenských aspektů.

Na výstavě I love art v Galerii 207 na VŠUP prezentovala snímky, na kterých byla zachycena ve čtyřech výstavních síních v erotických pozicích mezi jednotlivými uměleckými díly. Vlastní tělo se tak stalo exponátem a zároveň uměleckým artefaktem. Levinson tak v podstatě setřela rozdíl mezi konzumní erotikou v časopisech (kde jsou dívky obvykle fotografovány v luxusních interiérech a exotických exteriérech) a podobnou prezentací v galerijním prostoru.

Mezi pornografií a uměleckou produkcí vede občas velmi tenká hraniční linie.

V Galerii Luxfer Levinson představila instalaci s názvem Neue erotische Kunst (Nové erotické umění), v níž předchozí koncept rozvinula ještě dále.

Instalace se skládá z více než 250 obscénních plastelínových reliéfů na krabičkách od sirek, nainstalovaných na stěně galerie; dále ze čtyř nafukovacích panen postavených jako klasické sochy na bílých soklech, dvou videí poskládaných z materiálů stažených z internetu (v jednom dívky „natřásají“ ňadra, ve druhém zadečky) a  několika zapalovačů s obrázky polonahých žen, jaké se dají koupit v každé trafice. To celé uvozuje velký třpytivý nápis Neue erotische Kunst na stěně.

Inna Levinson tak svým typicky provokativně hravým stylem otevřela polemiku s feministickým uměním. V opozici k němu se nepokouší emancipovat ženskou sexualitu od mužské nadvlády, naopak ji prezentuje jako všem přístupnou, drze a svobodně otevřenou každému. Žena je tu pro mužské potěšení a samotné jí to činí radost. Tělo jako hračka k mání, za peníze i zadarmo, na pohlaví protějšku vlastně nezáleží. Požadavek absolutní sexuální svobody. Inna Levinson se ráda stylizuje do esenciální podoby ženství, která dohání muže k nepříčetnosti a ostatní ženy k zuřivosti. Téměř popartovou adorací sexuální volnosti se tak dožaduje kýžené pozornosti.