Martin Kuriš: Navarana

Martin Kuriš: Navarana

Ústí nad Labem: Fakulta umění a designu Univerzity J. E. Purkyně, 2010

                Martin Kuriš (*1973) je absolventem oboru malby na pražské Akademii výtvarných umění. Ihned po studiích se začal věnovat pedagogické činnosti – po krátkém působení na základní škole v severočeských Verneřovicích se stal odborným asistentem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, nejprve na Pedagogické fakultě a od roku 2005 na Fakultě užitého umění a designu. Mimo malování je Kurišovým velkým zájmem divadlo – vyrábí loutky, studuje scénografii na DAMU v Praze, kde také spolupracuje s divadelním souborem Buchty a loutky. S ním také připravil divadelní zpracování většiny svých příběhů.

Malířský svět Martina Kuriše je pohádkově poetický. Jakýsi magický realismus se v něm mísí s baladickými obrazy českého venkova. Kuriš své malby často řadí do cyklů (Petr a Lucie, 2001, Čtvero ročních období, 2006) a vytváří tak příběhy i na plátně.

Na literárním poli se Kuriš zabývá tvorbou pro děti, své výtvarné katalogy ale také doplňuje prozaickými či básnickými texty.

Jako prvotina vyšel melancholický soubor tří propojených příběhů Don Giovanni (2003). Už zde se objevují Kurišovi hrdinové, kteří účinkují i v dalších vyprávěních – koník Vitoušek, jeho milovaná Magda a další. Následovala Magda (spolu s J. Komendovou, 2004), Pohádka o marnotratném krejčím (2006) a Baryk, příběh o putování psíka a ježka (2009).

Knihy jsou doplněny půvabnými, většinou barevnými ilustracemi. 

Ve světě Martina Kuriše spolu žijí lidé, zvířata a tajemné bytosti pospolu. Hovoří, vykonávají tytéž činnosti, zvířátka mají běžné lidské vlastnosti. Často jsou jimi obětavost, láskyplnost, přátelskost.

Kuriš píše srozumitelným, současným jazykem, přesto své pohádkové prostředí zbytečně nezaplňuje moderními situacemi či předměty. Nevyhýbá se však ani fenoménům, které jsou v příbězích pro děti mnohdy tabu, přestože jsou v reálném životě přirozené, jako například tělesná láska. Vyprávění zároveň obohacuje o tradiční pohádkové postavy jako vodník, ježibaba či princezna.

Navarana (2010) je zatím poslední autorovou publikací. V ich-formě vypráví příběh stárnoucího námořníka, jenž se vydal na dlouhou plavbu k polárnímu kruhu na lov tuleňů. Po několika měsících na moři za bouře ztroskotá. Setkává se se ženou jménem Navarana, která na břehu moře se svými dvěma dětmi loví ryby. Námořník se s nimi spřátelí. Jednoho dne však Navarana upadne do područí zlého šamana Moruna, který je týrá a nutí pro něj pracovat. Morun na sebe bere různé podoby; jako havran unese do hor Navaranina malého synka. Nešťastná matka se vydává dítě hledat, onemocní však, a tak v záchranné výpravě pokračuje námořník. Ten nejen že chlapce zachrání, ale po boji s Morunem vysvobodí z jeho zakletí i Navaranina muže, lovce medvědů.   

Kuriš tak na pozadí odvěkých lidských trápení i radostí rozehrává další půvabný příběh se šťastným koncem. Pohádkou z chladného severu se v předvánočním čase za mou osobu se čtenáři Tvaru loučím a přeji vše nejlepší do nového roku i let dalších.

/publikováno: Tvar, 2011, roč. 22, č. 20, s. 24/