Ostrov včerejšího dne
05.03.2012 00:00
Luděk Rathouský: Ostrov včerejšího dne
/Galerie Jelení, Praha, 15.9. - 2.10.2009/
Luděk Rathouský (*1975) je ve své podstatě malíř. Věnuje se sice i konceptuálnímu způsobu práce, nicméně i v této oblasti jsou pro něj primární emoce. Svým osobitým stylem opustil i klasické malířské techniky – namísto štětce tvoří na plátně pomocí šablon a sprejů.
Co se týče námětů, ve své tvorbě se dlouhodobě zabývá zobrazováním detailů a situací z běžného života. Tyto „všednosti“ však ve svých malbách a kresbách přetváří na základě svých emocí a paměti do výjevů, které mohou ostatním divákům připadat neobvyklé, bizarní či znepokojující. Volí náměty prožitých útržků – posezení s přáteli, práci po večerech, návštěvu leteckého dne či zobrazení provedených performancí, které tak trochu paradoxně popírají samy sebe. Vybírá jemné nuance, ze kterých vytváří nosné téma. Obtížně přenositelná emoce se v ostatních transformuje v pocity osobního charakteru, vyplývajících z vlastní sociální zkušenosti.
Výstava Ostrov včerejšího dne spojuje všechny tyto prvky v jeden. Své typické motivy zde Rathouský ale mírně přetváří, čímž jim dodává další rozměr a opodstatnění. Televizor jakožto společník samoty zde nepředstavuje zdroj třeskuté zábavy, ale téměř meditační spojení proudu vody a vosku. Nepřerušený tok času, který je lidskému životu natolik vzdálený, že pro něj téměř nemá význam. Pozornost se tak postupně přesouvá k osobním banalitám, intimním domácím výpovědím o obavách, zaznamenaným potají na žárovkách. Život ve světě se odehrává v rovině myšlenek a čísel. Sedm, dvanáct, devět, šest. Jedna hlava k myšlení a chápání, dvě k marným pokusům o kompromisy. A poťouchlý autoportrét vysmívající se všem snahám o uchopení.
Zdánlivá prvotní nemožnost indiviuálního pochopení nachází svůj klíč právě v oné osobní jedinečnosti. Vždyť soukromé labyrinty mohou mít některé uličky společné.
—————
