Pavel Sterec: Já bych raději ne

Pavel Sterec v Galerii Luxfer

Česká Skalice, Galerie Luxfer, 10. 4. – 1. 7. 2010

Galerie Luxfer je nový prostor na mapě regionálních výstavních institucí. V České Skalici jej založili Roman Rejhold s Michalem Bořkem pod kurátorským vedením Luďka Rathouského (člena umělcké skupiny Rafani a externího pedagoga na pražské VŠUP).

Činnost Galerie Luxfer navazuje na aktivity Galerie Slávie v Náchodě, která zde fungovala od roku 2006 až do začátku roku letošního. Slávie byla v kraji v podstatě jedinou institucí, která představovala současné umění – vystavovali tu např. Josef Bolf, Markéta Othová, Jiří Franta, Michal Pěchouček, Jan Šerých a řada dalších umělců.

Na tento úspěšný projekt se Luxfer snaží navázat. Prostor galerie poslouží jako svobodná umělecká platforma otevřená experimentům, jež má podle zakladatelů dopomoci k rozptýlení nesrozumitelnosti a nedostupnosti současného umění stejně jako k decentralizaci umělecké scény a přinášení nejnovějších tendencí do regionů.

            Jako první se v Luxferu představuje Pavel Sterec (*1985), student pražské Akademie výtvarných umění. Sterec v současnosti patří mezi vycházející hvězdy současného umění, a to zejména svým přístupem ke konceptuálnímu myšlení. Sterec ve svých instalacích často využívá drobných podnětů, které dále zpracovává a staví do konfrontačních souvislostí. Na základě mnohdy jen podobné vizuality tak vytváří nečekaná spojení, která na první pohled nedávají smysl, ale při hlubším zamyšlení se vyjeví jejich vzájemné, metaforické vztahy.

Ve své výstavě s názvem Já bych raději ne spojuje především principy náhody s přesností geometrie. Základem expozice je dopis, který Sterec objevil v policejním muzeu. Jedná se o anonymní doznání k vraždě, která ve třicátých letech minulého století otřásla československou veřejností. Tělo mladé prostitutky Otýlie Vranské bylo nalezeno rozporcované ve dvou kufrech, které byly odeslány na nádraží v Košicích a v Bratislavě. Policie následně obdržela dopis, ve kterém se vrah k činu doznává, a jako motiv uvádí svou touhu po krvi. Pachatel, přezdívaný „Fantom ulice“, nebyl nikdy dopaden.

Sebeudání, které zaslal na policii, překryl vrah pravidelnou geometrickou sítí čar, která téměř znemožňuje jeho čtení. Pavel Sterec tuto síť pečlivě přenesl do podoby trojrozměrného objektu – vypletl ji do dřevěného rámu, čímž jí dodal hmotnou, reálnou podobu. Formát papíru dopisu, tedy žlutý obdélník s několika otvory, přenesl Sterec na stěnu galerie, kde jej doplnil o několik útržků papíru s fotografií olejové skvrny. Náhodné seskupení olejových obrazců tak kontrastují s chladnou pravidelností geometrické sítě. Tento koncept ještě podtrhuje samotný název Já bych raději ne, odkazující na krátkou prózu Hermanna Melvilla Písař Bartleby, ve které titulní postava na vše odpovídá touto větou. Bartlebyho životní rezignace a nihilismus a afektovaný, cholerický čin Fantoma ulice je tak dalším kontrastem, který na výstavě může vyplynout, přičemž pojítkem je opět dopis – Melvillův písař totiž pracoval na oddělení nedoručených dopisů.

Podle kurátora výstavy je tak možným východiskem výstavy „vystopování autorova rozporu v touze vyprávět o světě, možná i o sobě, a zároveň toho zatajit dostatečně mnoho na to aby, tajemství bylo zcela odhaleno“.

/publikováno: Ateliér/