Start Point Prize 2010

START POINT PRIZE 2010

Výběr finalistů osmého ročníku ceny pro začínající umělce letos poprvé představuje Galerie středočeského kraje v Kutné Hoře.

            Start Point Prize je ocenění pro studenty uměleckých škol z celé Evropy. Projekt vznikl v roce 2003 v Galerii Klatovy/Klenová, která jej organizovala až do loňského roku.

Pro letošní ročník vybírala finalisty skupina porotců ve složení Marcel Fišer, Edith Jeřábková, Jan Pelánek, Ondřej Chrobák, Lucia Gavulová, Adam Mazur, Radek Váňa a Pavel Vančát, který je zároveň kurátorem výstavy. Finalisté zastupují celkem 33 škol z 16 zemí.

Na výstavě je z těchto účastníků zastoupena jednadvacítka vybraných umělců.

Hlavní cenu získal Alexis Milne z londýnské Goldsmith University, kterému bude uspořádána samostatná výstava a vydán katalog. Milne se představil třemi videy, ve kterých se zabývá fenoménem politického aktivismu a osobnostmi jeho účastníků. Profily účastníků, kteří nejsou zastoupeni na výstavě, mají svůj prostor na přehledných webových stránkách projektu (www.startpointprize.eu).

Na výstavě dále zaujme několik jmen, například Milneův krajan z londýnské Královské akademie John Nielsen. Nielsenovy plastiky v dnešním proudu konceptuálního sochařství působí jako záblesk z jiného světa. Svými artefakty jakoby se vracel do dob blíže neidentifikovatelné minulosti.

Yoeri Guepin (Hogeschool voor de Kunsten, Utrecht, Holandsko) se představil záznamy performancí, balancujících na hraně konceptu a body artu. Z jeho drobných objektů zaujmou především ostříhané nehty ulité do zlata (hlavně kvůli prakticky totožnému dílu Yumiko Ono, které představila loni na VŠUP).

Z českých zástupců stojí za povšimnutí zejména David Helán z pražské Akademie, pracující zde zejména s textem a jeho skutečnými i fiktivními obsahy. Svou instalaci doplnil také konceptuálními fotografiemi.

Jan Vytiska (Fakulta umění Ostravské univerzity) působí i díky zájmu běžných médií jako vycházející hvězda české umělecké scény. V rámci Start Pointu však jeho obrazy, kombinující přístup Jakuba a Anežky Hoškových s poetikou Josefa Bolfa, nepůsobí příliš přesvědčivě.

Svěží video Maruši Sagadin (Akademie der bildenden Künste, Vídeň), doplňující instalaci, nás uvádí do subkultury losangeleských breakdancerů, kteří se živí žonglováním a tancem s reklamními poutači. Sagadin jim na poutače umístila zdánlivě nesouvisející fráze, které ale vycházejí z textů skladeb „z ulice“.

Peníze a jejich společenská funkce jsou ústředním tématem děl Sebastiana Siecholda(Weissensee Kunsthochschule, Berlín). Některé z jeho vystavených konceptuálních prací vznikly při jeho pobytu v Číně. Jednojüanové bankovky tak například máčel v kyselém roztoku tak dlouho, až komunistický vůdce Mao „ztratil tvář“ či pomocí scanneru Maa „zamřížoval“. Do uměleckého procesu zapojil i fenikovou minci, s níž absolvoval kolotoč směny za Euro.

Ve videu Under a Burning City (Pod hořícím městem) se finská umělkyně  Rikka Kuoppala(Kuvataideakatemia, Helsinki) zabývá fenoménem historické paměti a jejího sdílení. Na příběhu babičky a vnučky tak rozvíjí vzpomínky na útrapy obyvatel za Zimní války s Ruskem v letech 1939 – 40.

Aspekty specifičnosti národní historie reflektuje také Larisa Sitar (Universitatea Nationala de Arte, Bukurešť) ve svém fotografickém cyklu HomePalace. Snímky nedostavěných či opuštěných domů ve stylu „podnikatelského baroka“ devadesátých let dokumentují snahu zemí bývalého východního bloku o nabytí adekvátního statutu a prestiže.

Jako protipól této tíživosti pak působí instalace Luca Lesageho (Ecole Nationale Supérieure d´Art, Dijon, Francie), ve které uřezáním spodních částí nejrůznějších předmětů nalezených na cestách vytvořil příjemnou geometrickou abstrakci.

            Ne všichni zastoupení umělci dosahují stejných kvalit (slabší jsou zejména některé malířské projekty), celkově výstava působí vyrovnaně. Přesun do GASKu znamená pro Start Point nejen adekvátní výstavní prostory, ale především větší publicitu a propagaci. Velké plus získávají organizátoři za vydání důstojného katalogu, který je k dispozici již v průběhu výstavy a slouží zároveň jako průvodce po instalaci, v níž jsou popisky děl umístěny originálně na kovovém pásu probíhajícím souvisle po podlaze.

Nezbývá než doufat, že tradice ocenění mladých umělců se bude nadále rozvíjet a přispívat tak nejen ke komunikaci a spolupráci evropských uměleckých škol a kurátorů, ale také k prezentaci České republiky jako schopného organizátora podobných prestižních mezinárodních akcí.

Kateřina Štroblová