Vladimír Preclík: Smírčí kameny

Vladimír Preclík: Smírčí kameny

Praha: Československý spisovatel, 1990

            Vladimír Preclík (1929 – 2008), významný český sochař a řezbář, patřil k silné generaci výtvarných umělců tvořící v šedesátých letech – byl členem skupiny Trasa (společně např. s Evou Kmentovou, sestrami Válovými, Olbramem Zoubkem a dalšími), jeho díla byla vystavena na Světové výstavě v Montrealu roku 1967 vedle děl světově uznávaných sochařů.

Jeho sochařské dílo tvoří převážně barvené dřevěné plastiky, je však i autorem realizací na veřejných místech – nejznámějším (a nejdiskutovanějším) je zřejmě památník druhého odboje na pražském Klárově.

Preclík byl také důležitou postavou českého kulturního života – jako pedagog se podílel na zakládání Fakulty výtvarných umění v Brně, předsedal mnoha výtvarným spolkům a sdružením (SVU Mánes, Unie výtvarných umělců v ČR ad.), byl členem Českého PEN Klubu, za Občanské fórum byl v roce 1989 zvolen poslancem do České národní rady.

            Vladimír Preclík je zřejmě nejplodnějším výtvarným umělcem na literárním poli u nás – vydal přes desítku autorských knih: korespondenční úvahy s Miroslavem Horníčkem a Iljou Hurníkem Trojhlas (1986), hold oblíbenému materiálu Dřevěná knížka (1988), drobné cestovní črty Tiše se přemisťovati (1989), Smírčí kameny (1990), Kameny pokání (1992), autobiografický román Holomráz (1995), povídkový soubor Americký kolotoč (1997) a několik publikací s reprodukcemi jeho děl s komentáři či myšlenkami jich se týkajících (Deset zastavení v Provence a 54 týdnů dobrého roku, 2001, Paměť sochařského portrétu, 2003, Přišel jsem pozdravit sochy, Motáky z bechyňské šatlavy, obě 2004 a Šifra mistra Vladimíra aneb 50+50, 2007).

            V knize Smírčí kameny se Vladimír Preclík zabývá svou celoživotní vášní – hledáním, zkoumáním a dokumentováním tzv. smírčích křížů na našem území. Tyto kamenné památky byly vztyčovány v místech neštěstí či zločinů jako prostředek odčinění nebo smíření.

Autor se knihou představuje jako neúnavný cestovatel, badatel a shromažďovatel místních legend a vyprávění. Ve formě krátkých příběhů interpretuje fakta, která vyhledal v regionálních archivech či vyslechl od místních obyvatel. Čtenáři předkládá příběhy o vině a trestu, o násilí, nespravedlnosti, ale i lásce a odpuštění, propojené vlastními myšlenkami a příhodami, které zažil při jejich hledání. Křísí dávnou i novější lokální historii, některá vyprávění dotváří či sám vymýšlí. Opracování a estetika těchto kamenů zajímají Preclíka i z profesního, sochařského hlediska, když v těchto často rustikálních dílech nalézá poetiku a krásu.

/publikováno: Tvar, 2011, roč. 22, č. 10, s. 24/